Ve čtvrtek jsme trénink nerušili, i když byly čarodějnice. Naopak jsme si ho prodloužili o menší táborák. Sešlo se nás sice méně, ale bylo to moc fajn. Opekli jsme špekáčky, popovídali si, děti tvořily a zahrály si čarovný famfrpál.
Hned ráno na 1. máje jsme se potkali znovu, abychom společně s jeho rodinou, kolegy i známými popřáli šťastnou cestu Pavlovi, který jede na kole do Santiaga de Compostela. U loděnice jsme naložili čtyři plastové kánoe, pádla, vesty a vyrazili jsme směr Anthropos v Pisárkách, odkud jsme vypluli zpět k naší loděnici.
Bylo nádherně a cesta byla tak krásná! Ten den bylo v korytě dost vody, a tak se dal sjet i jez u Riviéry. Po jezu nás čekalo pár „stupňů“, vyhýbání se kamenům i nedobrovolné „cvaknutí“ dvou posádek. Velkým překvapením pro nás byla nová náplavka – z vody vypadá opravdu pěkně, a protože to tam dost teče, nebyl moc čas na focení.
Za železničním mostem už se řeka více noří do přírody. V Komárově jsme si dali malé občerstvení u parníku a po dalších pár kilometrech na „oleji“ jsme zastavili těsně před dalším jezem kousek od Olympie. Ten se sjet nedá, takže jsme lodě vytáhli a naobědvali se v přilehlé hospůdce. Mezitím voda trochu opadla, a tak jsme lodě chvíli táhli mělčinou a pak opatrně pluli dál do vod, které dobře známe z tréninků. Na závěr jsme opekli zbytky špekáčků z čarodějnic.